Solární tepelné kolektory představují nejčastější aktivní prvek pro využití solárního záření k ohřevu vody nebo vzduchu. Pro zachycení co největšího množství tepelné energie je nutné orientovat kolektory přednostně jižním směrem. Sklon kolektorů představuje další důležitý parametr ovlivňující množství zachyceného solárního záření, ale z praktických důvodů je často podřízen požadavkům zástavby. Z dostupných typů solárních tepelných kolektorů volíme mezi plochými a trubicovými kolektory.

Ploché kolektory zachycují solární energii na velkoplošném absorpčním povrchu krytém vhodným zasklením z důvodu minimalizace tepelných ztrát. Účinnost kolektorů snižují odrazy na zasklení a tepelné ztráty kolektoru. Tepelné ztráty jsou dány kvalitou použité izolace a teplotou okolního vzduchu. Důsledkem tepelných ztrát jsou nižší účinnosti kolektorů v zimním období v porovnání s obdobím letním. Předností plochých tepelných kolektorů je velký tepelný výkon zachycený 1 m² kolektoru a nižší cena v porovnání s kolektory trubicovými.

Trubicové kolektory jsou tvořeny soustavou vakuovaných skleněných trubic uvnitř kterých jsou umístěny pásy absorpční plochy odpovídající svou šířkou průměru trubic. Tento typ kolektorů zamezuje zpětnému přenosu tepla vedením a konvekcí z ohřáté absorpční plochy na stěnou trubice, odčerpáním vzduchu z vnitřního prostoru trubice. Tato technologie snižuje tepelnou ztrátu kolektoru a umožňuje jeho provoz s vysokou účinností i při velmi nízkých teplotách.
 
Nejvhodnější aplikace užití solárních tepelných kolektorů v našich podmínkách jsou spojeny s využitím tepelné energie v letních měsících a přechodných období (jaro, podzim). V těchto obdobích mohou solární systémy plně krýt potřebu tepla pro přípravu teplé vody. V průběhu přechodného období výrazně snižují náklady na vytápění.